Mistr Sun říká, že nejsou-li důstojníci řádně vycvičeni, potom se jich na bojišti zmocní strach a zmatek. Nejsou-li generálové odpovědně připraveni na svoji funkci, potom tváří v tvář nepříteli jejich duši ovládne úzkost. A Mistr Jiří Kolář říká, napíšem každý den jedno slovo, není to jen tak psát panu prezidentovi, musí to být krasopisné a bez chybičky, co by si o nás pomyslil, kdyby to nebylo pořádně napsané… Tak pišme s tělem, které se ocitne nepřipravené tváří v tvář nepříteli.
Bachař pozoruje vězňovo tělo špehýrkou. Vězeň ho klidným hlasem poprosí, ať není hrubý na ostatní; sám spí poklidně s ostatními na cele a vynáší pokorně a bez odmlouvání plný smaltovaný kbelík. Bachaře jeho existence provokuje. Provokuje ho pokora a slušnost a zdvořilost. Nejvíc ho provokuje, že vězeň nemluví sprostě, ale spisovně; pořád vyvolený, narodil se se stříbrnou lžičkou v puse a hubu si na nikoho neotevře, i když si to bachař tolik přeje. Bachař si na chybu počká. Nic jiného dělat nemůže, protože vězňovo jméno Václav Havel ve světě znají.
Čínská Dívka rostla v zemi radosti, poslušnosti, úspěchů; podívala se na zemi cizíma očima. Uviděla zemi strachu, zlosti, moci. Jedna a tatáž zem. Jiný názor se trestá. Kdo nejde dlouhý pochod s námi, jde krátký pochod proti nám. Cenzoři a byrokrati jsou daleko bdělejší a vynalézavější, než kdy bývali v Spisovatelčině zemi. Dojít k jádru je nepoměrně těžší. Rafinovanější šifry, náznaky, nepřímé odkazy, neurčité paralely. Cenzoři a byrokrati propagandy rozluští zakázané znaky snadno, protože je sami vypouštějí do světa. Rozmáchlými tahy štětce infikují znaky rozbředlým strachem.
Z podnebesí mezi ně spadne nečekaný meteorit. Čínská Dívka položí 4. června kytici žlutých růží na náměstí Nebeského klidu. Je sama deset vteřin, než ji zatknou; nikdo z turistů ji ani nevyfotí. Papouškuje zaminované citáty a klade dotazy poctivého, udiveného dítěte; je to labyrint nerafinovaných rafinovaností. Vyjevuje pravdu svojí mysli. Tak jednoduché to je. Jen citliví lidé vnímají skryté posuny v obecném duchovním a mravním cítění, které si mnozí ani neuvědomují.
Zakážou jí dál studovat. Může spolupracovat, což znamená donášet. Jen tak nechají na pokoji rodiče, babičku, Snoubence a bude jmenována do přípravné komise studentského sjezdu; osvědčit se může prací u mladých, progresivních komunistů. Špetku kritiky na sjezdu udrží na olověné uzdě, protože i tuto kritiku budou režírovat rovnou z centra.
„Nebudu chystat sjezd vysokoškoláků a pracovat pro instituci, která mi zakazuje studovat.“
„Osvědčíš se, polepšíš, očistíš. Obnovíme studentské spolky a časopisy, když sjezd dobře dopadne.“
Podruhé ji lapí v provincii u babičky. Dovlečou tělo do úřadovny místní bezpečnosti a tělo putuje rovnou do zadržovací vazby. S ním putují její dopisy; neklamné doklady její totožnosti. Jiné nemá.
Dopis Snoubenci.
Otevřený dopis předsedovi Všečínského shromáždění lidových zástupců.
Otevřený dopis prezidentovi.
Otevřený dopis premiérovi.
Čínská Dívka nestihne napsat deníky. Je klamaná vyšetřovateli. Je klamaná obhájcem, kterého jí přidělí. Neví, že dopisy se k adresátům nedostaly, a zmítá se v podivných, psychotických stavech. Má pocity viny. Těmi dopisy mnoha lidem ublížila a uvrhla je do strašlivého neštěstí.
Odmítne cokoli podepsat. Věty prvního výslechu zaznějí jinak, než je čte na papíře; policejní důstojník jen pokrčí rameny. S bohorovným klidem protokol podepíše za ni a přímo před jejíma očima. A vyrobí otisk prstu libovolného vězně.
Odsoudí ji k 88 dnům nucených prací.
„Proč jsem odsouzená k nuceným pracím?“
„Úřady nám sdělily, že vás máme zadržet. Ostatní se nás netýká.“
Loudí z ní informace. Dotírají přeprškami vět severních moří. Námluvy bez konce.
Kdo tě navedl?
K jaké skupině patříš?
Co ještě chystáte?
Kdo vás platí?
Kdo tě naverboval?
Kolik toho ví Snoubenec?
Kolik toho ví tvoje matka?
Kolik toho ví tvůj otec?
Proč ses stýkala se západní Spisovatelkou, co ti říkala?
Co ti našeptával Přítel?
Vztekají se. Dívka žádá demokratizaci, necenzurované knihy, časopisy, a přitom se nechce plést do politických diskuzí, které stejně rovnou znamenají adaptaci na mužskou moc, přijetí dogmat, určitého jazyka.
Které západní země, která velvyslanectví za těmi dopisy stojí? Mluv, mluv, mluv.
Dívka nechce žádnou globální politickou konfrontaci. Je to soukromý boj. První pokus neutopit e v kompromisech. Radost z tak statečného a otevřeného vystoupení, a není pro ni cesta zpět. Ani k zákulisním a nesmyslným dohadováním, co všechno musí být obětováno, aby mohlo být něco zachováno.
„Za Čínu spravedlivější.“
„Jak myslíš. Tvůj pohled je jednostranný.“
„Musí být jednostranný. Je to pohled ze strany, kde stojím já.“
V době věznění a příprav soudu ji vyloučí z univerzity. Zdemolují byt rodičů. Ukradnou osobní věci včetně učebnic, klavíru, počítače, mobilu, poznámek k dizertační práci o funkci štítné žlázy. Moc toho nenajdou. Její matka vyklidila pokoj, pokoj, podezřelé věci poslušně odevzdala a vyházela harampádí minula. Dcera si uklidila v hlavě; taky vyházela harampádí minula. Vezmou jí peníze. Zruší bankovní konto a spořicí účty. Rodiče se kají. Dcery se zřeknou. Nikdo ji nesmí podporovat. Kdo ji bude podporovat penězi nebo slovem, skončí jako ona. Nikdo jí nesmí dát peníze, i kdyby měla umřít hlady; v nouzi se rodině peníze vyhýbají. Stojí tu sama, obtěžkaná tíhou své svobody. Obtěžkaná vidinou důstojného a smysluplného života. Je to beznadějný podnik. Jenom beznadějnými podniky obvykle dobré věci začínají. Psala dopisy, jako psal dopisy Václav Havel. Dopisy ji vnitřně osvobodily, vrhly do svobody, a prožívá paradoxní postvězeňské zoufalství navrátilce vrženého na absurdní terén svobody. Ale jaké svobody? Vstoupila do života takového, jaký opravdu je? Odevšad je vypuzena, veřejně označena za nepřítele. Centrálním nástrojem převýchovy nepřevychovatelných je všude na světě všestranná buzerace. Provokuje i ta její rozpačitá zdvořilost. Slušnost. Zdrženlivost. Střídmost. Pokora. I když spí poklidně s ostatními v cele, i když vynáší pokorně smaltovaný kýbl, bachaře její existence provokuje.
Slyší šustot černých křídel na okrajích střech; nemůže jíst. Je obžalovaná i z podvracení republiky, zatím z toho není soud. Nezbývá jí než se stáhnout do ústraní. Je ghettem o jednom člověku. Nikdo s ní nesympatizuje, protože o ní nikdo neví. Pokud ví, tak si dává hodně dobrý pozor, aby s ní neměl nic společného. Zdá se to být celé velmi, velmi, velmi, velmi nebezpečné.
Vyděsí je opravdovost jejich úmyslů. Mísí věty Velkého učení a citáty Václava Havla. „Věci a bytosti mají kmen a větve, události a jevy mají konec a počátek. Pochopíme-li, co předchází a co následuje, přiblížili jsme se Cestě.“
Říká znovu a znovu, že argumentace odstavců Velkého učení je hierarchická cesta k naplnění mravní energie, které konfuciáni říkali De a které zbytek světa říká cnost; stát, rodina, osobnost, mysl, úmysl, porozumění, rozebrání. Od poznání, rozebrání, analýzy objektivního světa k schopnosti rozumět. Od prosté schopnosti porozumění k pravdivému přiznání úmyslu, jež je předpokladem uspořádané mysli, která je zas předpokladem vypěstování té osobnosti, bez níž není řádné rodiny, která je podmínkou dobře spravovaného státu. Vláda státu je na vrcholku této pyramidy. Zatnou jí tipec a stranu nezajímá její cnost. bere záhadnou Čínskou Dívku vážně z jediného důvodu. Že se nenechá snadno vystrašit. Že za ní nestojí žádné kolektivní dílo, žádná skupina, že se nechce kasat osobními zásluhami. Poslala slovo.
Snad si, děvenko, nemyslíš, že ti uvěříme, že za tebou nestojí žádná skupina.
Havlova slova vtiskla jejím dopisům další mravní rozměr, který by jim stěží mohl vtisknout někdo jiný. Vyslýchají ji a mají obří radost. Bezbřehá naivita usnadní celoplošný protiútok mocenského centra. Komunistická strana Číny je poučená a ví, že Komunistická strana Československa před rokem 1968 špatně odhadla situaci i v detailech, když například mladým literátům zatrhla časopis Tvář. Během Sjezdu spisovatelů pak přišla kritika z nečekané strany; z Literárních novin. Od zradikalizovaných, progresivních komunistů.
„Rekněte mi hlavní důvod mého zatčení. Myslela jsem to dobře.“
„Tady klademe otázky my.“
„Myslela jsem to dobře. Za Čínu spravedlivější.“
„Čínský lid se zalyká odporem a nenávistí k tobě. Čínský lid zvrací. Jsi vzteklý pes a psovi psí smrt.“
„Konfucius říkal, že když nejurozenější z urozených, tedy císař, poruší základní ctnosti, urození mají právo se proti císaři vzbouřit a přivést společnost opět do souladu s vůlí nebes.“
Dvacetihodinové soustředěné palbě vyšetřovatelů v šedých oblecích a bílých košilích vzdoruje. Střídají se v její kobce a po dvaceti olověných hodinách ji předvedou do velkého sálu bez oken. Uprostřed prázdné místnosti visí u stropu žárovka ve tvaru vlašského ořechu. Pod žárovkou stojí židle zapuštěná do betonové podlahy. Čínskou Dívku posadí na židli a přivážou. Tělo sešněrují křížkovým stehem. Židle se nehne, je na pečlivé vyšívání i stehy zvyklá a zívá. Tělu v zavinovačce poskytne pevnou, ocelovou oporu. Uniformy pochodují, chodí pešek okolo, nedívej se na něho, koho pešek bouchne, krev do hlavy stoupne. Hranou dlaně rozmáchlých rukou ji mlátí do ledvin. Hlas do pravého ucha zakrákorá, hlas do levého ucha švitoří, hadí dech doprostřed čela zasyčí. Trojzpěv nevěří, že dopisy vymyslela a psala sama; někdo ji navedl. Někdo držel její drobnou ruku a nasměroval útlý, kaligrafický štětec. Praktickým organizátorem v pozadí je někdo jiný, řekni jména, děvenko, řekni, kdo všechno se za tebe schovává. Neboj se, děvenko, nastav ledviny a tvář. Navedli tě agenti ze Západu. Ta jména, děvenko, ta krásná jména, o co vám vlastně jde?
Námluvy pokračují druhým a třetím a čtvrtým nekonečným dnem a musí podepsat Pekingské protokoly s novou výpovědí; nemá nic společného s tím, co napsala, s tím, co se v dopisech říká. Vyšetřovatelé nastrčí pod opuchlý nos a zkrvavělý ret a modré oko papír s konkrétními jmény. Navedli tě lidé z tohoto seznamu, viď, děvenko, neboj se, naše společná milá.
Modré oko luští jména, která mu nic neříkají.
Dívku přilepí k jiným případům. Jen proto, že jsou některé věty jejích dopisů totožné s větami nepřevychovatelného spisovatele, jehož manželka fotografuje panenky s polámanými údy. Totožné věty, kterými tito nepřevychovatelní koření a pepří své kurážné dopisy, jsou citáty Václava Havla. To přece nemůže být náhoda. To není náhoda!
Dlaně rozmáchlých rukou vtrhnou do domu. Dům je ptačí klec a v kleci je lapen ptáček; manželka uvězněného disidenta a intelektuála Liu Xiaoboa. Četl Havlovy spisy a papouškoval jeho slova a lákal a shromažďoval odpůrce režimu. Vezmou mu pas a tělo zavřou do vězení na jedenáct let. Podle jejich logiky je četla i manželka. Domněnka je důkaz.
Všichni budou napojeni na Čínskou Dívku. Čínská Dívka bude napojena na ně; rýsuje se mapa celočínského spiknutí. Naštěstí ji na rozdíl od spisovatelů ve světě nikdo nezná a je dobře rostlá. Se zdravými, proklepnutými orgány.
Její dopisy jsou záminkou k nenápadným buzeracím, trestům, urážkám, ponižování. Na omezení a cenzuru si postupně zvykli všichni; zcela se jim přizpůsobují.
Dlaně rozmáchlých rukou vtrhnou do mnoha domů. Kde je bezpečí domova, když není ve vlastním domě? Právník nosí na zápěstí čtyři roky spolehlivý šperk, ale kdoví. Právník s náramkem zastupoval Liu Xiaoboa. Společnost se tuží, aby ho šperkem vyléčila; když olověné závaží na ruce nepomůže, zavřou ho.
Zavřít tělo do vězení nebo do blázince není to nejhorší.
Nejhorší je tělo vyčlenit ze života náramkovým cejchem na svobodě.
Právník nevykonává svou práci. Nechává na sebe všechno bez zájmu dopadat. Není pro společnost použitelný. Není pro sebe použitelný. Společnost mu vnucuje nové Já.
Řetězec nepřevychovatelných bobtná. Kříží a zaštupuje zemi; vrány černé ve všem nacházejí tajná napojení, spiknutí, kolektivní zrady, provinční charty, i když nic takového neexistuje. Vymýšlejí důkaz propojení s Čínskou Dívkou; nastrčený trojský kůň bez rodokmene. Tělo bez jména je vítaná záminka; vyrvou otravný plevel z kvetoucí harmonické a stabilizované zahrady jednou provždy, a zatrhnou tak precedens nebezpečného modelu chování, napřimování. Jaképak výzvy, jaképak návody, jaképak dopisy. Čínská Dívka je úchylka, nepodarek. Objektivní obsah slova úchylkář je trestního rázu, a když se spojí dva úchylkáři, jsou to frakcionáři. Což objektivně není odlišná vina.
Jen větší trest.
Ve vězení Čínskou Dívku ani Právníka nechtějí. Uvězněním roste o takovéto vězně mezinárodní zájem. Vězenská správa bývá zaplavená peticemi, dopisy, články, pohlednicemi, nečitelnými dopisy v cizích jazycích a znacích celého světa; tolik práce navíc. Nemají nic proti cizím jazykům. Jen by to měl být jeden cizí jazyk.
